V úterý ráno, sekce malé děti, deset čtvrt na. Giulia, devět měsíců, sedí na koberci před nízkým košíkem z ratanu. V ruce má dřevěnou lžíci a bouchá s ní o kovovou misku, pak se zastaví, přiblíží ji k ústům, položí ji. Vezme řetěz, nechá ho sklouznout mezi prsty, sleduje, jak padá. Uplynulo dvacet minut a ona si nikoho nevšimla. Vychovatelka sedí metr daleko na podlaze. Téměř nic neřekla. Přesto se ani na okamžik nedala rozptýlit.
Je to pokladnička, a její přirozený následník ve druhém roce se nazývá heuristická hra. Jsou to dvě návrhy, které vznikly před více než sedmdesáti lety a jsou stále jedny z nejrozšířenějších v italských jeslích. V tomto článku se podíváme, odkud pocházejí, v jakém věku se nabízejí, jaké materiály použít, jak zajistit bezpečnost a jaká je velmi přesná role dospělého.
Elinor Goldschmied a myšlenka, která vznikla v Itálii
Elinor Goldschmied (1910-2009) byla anglická vychovatelka, která měla také vzdělání jako sociální pracovnice v psychiatrické oblasti. V roce 1946 se přestěhovala do Itálie, do Terstu, a pracovala v institucích pro opuštěné děti po válce. Od roku 1948 spolupracovala v Miláně s Eldou Mazzocchi Scarzella ve Vesničce matky a dítěte, kde transformovala péči o nejmenší.
Tam pozorovala jednoduchou věc: i velmi malé děti, s málo hračkami k dispozici, se dlouho soustředily na běžné předměty, které vzaly z domu a přírody. Z tohoto pozorování vznikla pokladnička. Později, spolu se Soniou Jackson, systematicky popsala také heuristickou hru v knize People Under Three (1994), vydané v Itálii nakladatelstvím Edizioni Junior jako Osoby od nuly do tří let. Růst a práce v prostředí jeslí. Je to stále referenční text pro ty, kteří chtějí tyto aktivity nabízet s přísností.
Pokladnička: pro ty, kteří sedí, ale ještě nechodí
Pokladnička je určena pro dítě, které umí sedět samo, ale ještě se samo nepohybuje: přibližně od 6 do 10-12 měsíců. Je to nízký, robustní koš bez uší, s hladkými okraji, naplněný mnoha různými předměty. Froebel Trust, který uchovává jeho dědictví, uvádí mezi 80 a 100 předměty: tolik, aby si dítě mohlo vybrat.
Dítě zkoumá všemi smysly: dotýká se, dívá se, třese, poslouchá, čichá, přináší k ústům. Porovnává chlad kovu s teplým dřevem, váhu šišky s lehkostí kousku látky. Neexistuje očekávaný výsledek a neexistuje správný způsob, jak předměty používat. Odpočaté a klidné dítě se může dlouho soustředit, až téměř hodinu.
V jeslích se obvykle nabízí dvěma nebo třem dětem najednou kolem stejného koše. Je to také příležitost pozorovat první výměny: pohled na předmět druhého, pokus o jeho uchopení, nabízený předmět.
Heuristická hra: když se dítě pohybuje a kombinuje
Když dítě začne chodit, koš už nestačí. Chce přesouvat, plnit, vyprázdňovat, zasunovat, skládat. Heuristická hra, určená přibližně pro děti mezi 12 a 24 měsíci, odpovídá právě této potřebě. Název pochází z řečtiny a odkazuje na objevování: dítě samo objevuje, co se dá s věcmi dělat.
Organizace popsaná Goldschmied a Jackson je poměrně přesná:
- Vyhrazený prostor, bez jiných her, s širokým kobercem na zemi.
- Více typů předmětů, často uvedených v patnácti, každý shromážděný v látkovém sáčku: řetězy, korkové zátky, natáčky, dřevěné kolíčky, šišky, mušle, stuhy.
- Spousta nádob: sklenice, plechovky, kartonové válce, alespoň tři na dítě, aby nikdo nemusel čekat.
- Malá skupina, v době dne, kdy jsou děti odpočaté.
- Sezení trvající asi hodinu, včetně úklidu.
Úklid není příloha. Trvá alespoň čtvrt hodiny, dělá se bez spěchu a spolu s dětmi, které rozpoznávají typy a vracejí každou věc do jejího sáčku. Klasifikace je vlastně už objev.
Jaké materiály vybrat a proč žádná plastika
Goldschmied doporučovala vyhnout se plastice: má stejnou teplotu, stejnou konzistenci a často stejný zápach bez ohledu na tvar. Užitečné jsou předměty, které se liší váhou, povrchem, zvukem, teplotou, vůní. Několik příkladů materiálů pro rodiny:
- Přirozené: velké šišky, hladké kameny velkých rozměrů, klacíky, přírodní houba, citrony.
- Dřevo: lžíce, kroužky na závěsy, kolíčky, cívky, malé krabičky.
- Kov: mísy, cedníky, krátké naběračky, robustní řetězy, víčka.
- Tkanina a kůže: kousky sametu, vlny, hedvábí, malá peněženka.
- Papír a karton: tvrdé trubky, malé krabičky, voskovaný papír na krčení.
Kritérium, které národní pokyny pro vzdělávací služby pro děti obecně vyjadřují, platí zde zvlášť: pečlivý a střídmý výběr materiálů uspořádaných podle typu. Příliš mnoho předmětů, nebo vybraných bez kritéria, generuje spíše zmatek než objevování.
Bezpečnost: kontroly, které je třeba provádět pokaždé
Skutečné předměty vyžadují více pozornosti než certifikované hračky, protože nikdo je nevytvářel pro dítě ve věku jednoho roku. Některé kontroly se stávají návykem:
- Test na válcování. Praktické pravidlo rozšířené v prevenci udušení: pokud předmět, nebo jeho část, projde válcem toaletního papíru, je příliš malý pro dítě mladší tří let.
- Integrita. Před každým sezením se kontrolují třísky, praskliny, ostré hrany, části, které se mohou oddělit.
- Žádné nebezpečné předměty: knoflíkové baterie, magnety, plastové sáčky, dlouhé šňůrky, křehké skleněné předměty.
- Hygiena. To, co jde do úst, se pravidelně myje; to, co nelze umýt, se často nahrazuje.
- Rotace. Odstraňují se poškozené předměty a přidávají se nové: koš žije a neztrácí se.
Je také dobré mít malý inventář sáčků a provedených kontrol, aby kdokoliv v sekci věděl, co je k dispozici a kdy bylo zkontrolováno.
Role vychovatelky: přítomnost bez řízení
To je nejtěžší část, protože jde proti přirozenému reflexu. Dospělý neukazuje, jak se předměty používají, nekomentuje neustále, nechválí každý pohyb, nenabízí. Sedí blízko, v úrovni dětí, a je k dispozici. Goldschmied ji popisovala jako dospělého, který reaguje, ne řídí.
Dítě si hraje samo právě proto, že ví, že dospělý je tam. Pokud hledá pohled, najde ho. Pokud se lekne nebo unaví, je přijato. Pokud vznikne spor o předmět, často stačí nabídnout jiný stejného typu: proto jsou typy opakovány v mnoha exemplářích.
Tišení dospělého není pasivita. Je to nejlepší okamžik k pozorování: jak dlouho dítě zůstává u předmětu, jaké kombinace vymýšlí, jak reaguje na nový zvuk, jak se vztahuje k ostatním. Jsou to cenné poznatky, které je třeba zaznamenat a přinést do týmu; o tom jsme mluvili také ohledně pozorování kojenců v jeslích.
Časté chyby, kterým se vyhnout
- Přetvářet to na řízenou aktivitu, s pokyny typu "dej víčko do krabičky".
- Nabídnout to na konci dopoledne, s unavenými nebo hladovými dětmi: koncentrace klesá a konflikty se zvyšují.
- Nechat kolem jiné hračky, které rozptylují a vyprázdňují nabídku.
- Používat málo předmětů pro mnoho dětí, které si je nakonec budou vyčítat.
- Přeskočit úklid, který je naopak nedílnou součástí hry.
Nakonec stojí za to to vysvětlit rodinám. Rodič, který vidí na fotografii své dítě s šiškou a cedníkem, se může ptát, proč tam nejsou hračky. Dvě řádky vyprávění, možná s větou o pozorování provedeném ten den, promění pochybnosti v zvědavost. Mnoho rodin pak pokladničku znovu vytvoří doma.
Stručně řečeno
Pokladnička, přibližně od 6 do 12 měsíců, a heuristická hra, ve druhém roce, jsou na první pohled jednoduché návrhy. Vyžadují skutečné a rozmanité materiály, stálé bezpečnostní kontroly, připravený prostor a přítomného dospělého, který se umí zdržet. Na oplátku nabízejí dětem koncentraci, autonomní objevování a potěšení z toho, že si dělají věci samy, a vychovatelům privilegované okno pro pozorování.
Pokud chcete, aby pozorování a vyprávění rodinám našly uspořádané místo v denním programu jeslí, můžete vyzkoušet Easy.School zdarma.